Samota

Někteří z ní mají strach a jiní po ní touží a nemohou si jí dopřát dostatek. Samota je krásná věc, jen se s ní musí umět trošku spolupracovat. Ona totiž občas bolí. A bolí proto, že v tichu a samotě se hlásí ke slovu naše podvědomí. Rádo by nám totiž připomenulo naše staré bolístky, které nezmizely. Jsou tam dole a číhají, až bude vhodná chvíle a budou vyslyšeny, pochopeny a zpracovány. Jinak se jich totiž nezbavíme. Pokud se je snažíme jen někam schovat, přijde doba, kdy se stejně zase dostanou na povrch.

V mé praxi se setkávám s několika stupni pochopení samoty:

1. stupeň: Nepochopení samoty

První skupina lidí ještě význam a hloubku samoty prozatím nepochopila. Pokud například v kavárně vidí někoho samotného, jen tak sedět, je jim ho líto. Někdy mají dokonce i tendenci samotáře oslovit a nějakým způsobem ho rozptýlit, aby tam přeci neseděl tak sám… Myslí to dobře, protože z vlastní zkušenosti vědí, že je mnohem lepší být neustále s přáteli, vytvářet nějaké aktivity, poslouchat rádio, doma mít jako kulisu televizi atd. – hlavním cílem je, od rána do večera se zabavit. Hlavně aby nezůstala ani minuta času, kdybychom neměli v plánu nic.

2. stupeň: Strach ze samoty

Druhá skupina lidí si již samotu okusila. Avšak spíše z té temnější stránky. Dostali se do životních situací, kdy jim někdo ublížil, opustil je a oni zůstali sami. Sami na všechny své problémy, bolesti, smutky, úzkosti a neměli nikoho, s kým by to mohli sdílet. Bylo toho na ně tolik, až je to úplně pohltilo. Prožití tohoto pomyslného dna však dělí tuto skupinu lidí na dvě části:

• Ti, kteří zůstali pohlceni a setrvávají ve formě oběti a samota je pro ně nekončící temnotou.

• A pak tu máme ty, kteří se ode dna všech bolestí odrazili, přijmuli situaci takovou jaká je a začali hledat řešení, jak toto nepohodlí ukončit a ještě lépe, ponaučit se z těchto situací tak, aby se do nich ideálně už nikdy nevrátili.

3. stupeň: Uvolnění v samotě

A právě po prožití této zkušenosti přichází ono uvolnění. Přijmutí faktu, že všechno zlé je pro něco dobré. Poodstoupení od tíživé situace a nadhled na věc z perspektivy. To je to co nás osvobozuje. Přestaneme lpět na minulosti a začneme vidět vyšší záměr. Uvědomíme si, že díky samotě jsme dostali příležitost si věci v hlavě v klidu urovnat, nadechnout se a vykročit dál. Dostali jsme příležitost vyslechnout sami sebe, v tichu.

4. stupeň: Vyhledávání samoty

A ten, jenž již zakusil ten slastný pocit – pocit kdy poprvé uslyšel hlas svého srdce a šel za ním. Již nedal možnost myšlenkám, aby hlas jeho srdce překřičely. Nechal je plynout a užíval si čisté radosti z toho, kdy začal být sám sebou. Právě ten již ví, že samota je důležitá. 

5. stupeň: Vědomé užívání samoty

A nyní, pokaždé když je zahlcen informacemi, lidmi, událostmi – utíká. Utíká být sám, aby neztratil kontakt se svým srdcem. Aby neztratil kontakt se sebou. Dopřává si samotu kdykoliv je to možné. Užívá si ji plnými doušky – doma, v autě, v přírodě, v kavárně. Jen být a věnovat si tolik prostoru, kolik jen potřebujeme. Teprve tehdy má člověk možnost být sám sebou a poznat kdo je. Pochopit kam jeho život směřuje a zda je v souladu s ním samým.

Vraťte se zpět v čase, kdy nicnedělání, či bloumání bylo každodenní součástí našich životů. Nebojte se ticha. Dopřejte si prostor pro vyslyšení svých potřeb a nebojte se jít za svými sny.

Alena Pokorná 18. 07. 2019