Zdravé tělo a zdravý duch jdou podle mého názoru ruku v ruce. Ve své praxi se setkávám s různými životními příběhy, které mi tuto myšlenku potvrzují.
„Mouchy sežerte mě.“
Prvním extrémem jsou lidé, kteří se sebou nedělají vůbec nic. Mají velké nadváhy, neuhlídají si stravování v rozumném množství, nic je nebaví, nemají žádný pravidelný režim a k tomu se utápí v depresích.
„Makám, protože musím.“
Druhým extrémem jsou lidé, kteří začali pravidelně cvičit, hlídají si pečlivě stravu, váha postupně klesá, ale najednou se proces zasekne a ne a ne s tím hnout. Tím pádem na sebe přitvrdí, nastolí si režim ještě přísnější a dostávají se až do posedlosti nad svou neustálou kontrolou – protože přece musí.
Bohužel si ale neuvědomují, že jejich hlavním motorem by mělo být – pracuji na sobě, protože se chci cítit lépe.
Podle mého názoru všeho moc škodí a mně osobně nejvíce prospívá, když se snažím žít v rovnováze. Zjistila jsem, že ač jsem na sobě dřela jak pes a nepovolila ani na vteřinu, výsledky nebyly nikdy takové, jako když na sobě pracuji vědomě a s lehkostí. Je to tedy má kombinace pravidelného režimu pohybu, pestré stravy (vše o co si mé tělo požádá v rozumné míře), osobního rozvoje a odpočinku.
Právě práce na psychice bývá u obou zmíněných skupin chybějícím dílkem skládačky. Lidé si totiž neuvědomují, jak moc zásadní vliv má naše podvědomí na životy které žijeme. Pokud si tedy před začátkem jakýchkoliv projektů v našich hlavách neuklidíme, je logické, že pak můžeme o náš vlastní nepořádek neustále zakopávat a komplikuje nám to naše cesty k úspěchu.
Nacházíte-li se aktuálně v bodu mrazu, zkuste se ztišit a vyslechněte vaší duši, co se vám snaží říct…
Zeptejte se, co jí trápí a proč vás drží na místě.
Způsobů, jak se hnout z místa je opravdu mnoho. Nevíte-li si rady sami, požádejte o pomoc blízkou kamarádku, která bude mít nad situací větší nadhled. Nebo se obraťte přímo na mě a společně do vašeho podvědomí nahlédneme a Vaše STOPky odhalíme.
A tady ještě pár tipů na závěr: