Nevítaný host

Přichází nečekaně. Přikrade se k Vám v nestřežený okamžik, otevře si a usadí se u Vás v obýváku na pohovce, jako by tu byl doma. Nevítaný host, který je najednou stále poblíž Vás. Začínáte si ho všímat víc a víc. Stává se jeho společnost nepříjemnou. Nevíte, kde se u Vás najednou vzal, odkud přišel a co po Vás chce. Jeho přítomnost Vás tíží, až vás jednoho dne úplně zavalí. Ano, je to on – balvan potlačených bolestí. Začíná to celkem nevinně. Nechceme být „ta furie“, která si neustále na něco stěžuje a nadává. Hádky nám nepřijdou košer a tak se uchylujeme ke kompromisům. Teď je ale otázkou, zda jsou to opravdu kompromisy, nebo spíše ústupky?! Jak se cítíme při ukončování diskuzí? Máme po nich dobrý pocit, nebo odcházíme se smutkem a frustrací? Právě o pocit, bychom se v těchto situacích měly zajímat ze všeho nejvíc. Proč? Protože hájíme samu sebe. Hájíme své srdce, svou touhu, své vnitřní nastavení. Pokud se dostaneme do situace, kdy se cítíme nekomfortně – tedy náš vnitřní hlas nám říká „Pozor! Tohle nechci, to se mi nelíbí! To mě zraňuje!“ Je nejvyšší čas, říct to nahlas.

Mluvte, křičte, vyšilujte – ale hlavně to sdělte druhé straně, že takhle opravdu NE.

Pokud totiž v této situaci hlas srdce říká jasné NE a rozum Vás chlácholí „To zvládneš, tak to neřeš, to vydržíš.“ koledujete si o pěkný průšvih. Právě takto, totiž vzniká Váš kámen potlačených bolestí. Každou další situací, do které se vnutíte, či násilně natlačíte proti svému vnitřnímu hlasu srdce – „protože by se to mělo“, nebo „protože je přeci nevhodné“ zrovna teď říci ne – si ten svůj kámen nabalujete. Narůstá tíhou Vašeho potlačeného já. Ano, ono ho po nějakou dobu můžete úspěšně schovávat po kapsách, nebo ve skříni. Ale věřte mi nebo ne, jednoho dne se vykulí. A je to pouze Vaše zodpovědnost, jak dlouho ho necháte nabalovat, dokud Vás kompletně nesmete a nerozdrtí na milion kousků…

Berte prosím hlas Vašeho srdce vážně.

Při každém rozhodování si věnujte chvilku, zhluboka se nadechněte a představte si nejprve jednu a poté druhou variantu. U každé představy se zastavte a zjistěte, jaký pocit to ve Vás vyvolává. A podle těchto pocitů se řiďte. Pokud je negativní – řekněte NE, děkuji, nechci. Pokud se cítíte příjemně, je to ta správná volba. A ještě jedna věc, pokud si uvědomíte, že už si pár kamenů s sebou vlečete – vždy je lepší, vzít je do hrsti hned a odházet svou upřímností od srdce.

Mluvte nahlas o Vašich pracně potlačených bolestech a nedovolte jim, aby Vás překvapily nečekaně, jako nevítaný host!

Alena Pokorná 17. 09. 2019